Z večerní oblohy pomalu mizí planeta Neptun a my máme poslední příležitost namířit na ni dalekohled , než se ztratí v záři Slunce. Samotná planeta je pro zkušeného pozorovatele snadným cílem. Co ale největší z jejích třinácti známých satelitů – Triton ?
Těleso o průměru 2707 km - o málo větší než nedávno degradovaná trpasličí planeta Pluto - má v podobné vzdálenosti také podobnou magnitudu. Jeho jas se pohybuje kolem 13.5 mag. a je tak objektem spíš pro fotografa než vizuálního pozorovatele. Při pohledu ze Země se vedle o šest magnitud jasnější mateřské planety pohybuje Triton ve vzdálenosti maximálně 17 obloukových sekund. Jeden oběh vykoná za 5.877 dne.
|
Téměř kruhová dráha největšího Neptunova satelitu má vekou poloosu 354 759 km a je značně skloněná jak k rovině ekliptiky ( sklon 129.8 stupně) tak i k rovině Neptunova rovníku (sklon 156.9 stupně) . Triton tedy obíhá v retrográdním směru. Narozdíl od galileovských měsíců Jupitera , nad jejichž rovinu oběžné dráhy se naše Země nikdy příliš vysoko nedostane , tak můžeme v současné době pozorovat oběžnou dráhu Tritona jako poměrně širokou elipsu s polosami 16 a 10 obloukových sekund.
Přiložená animace byla sestavena ze čtyř snímků pořízených během pěti po sobě následujících dní, ve kterých Triton téměř dokončil jeden oběh. V pozadí běžící hvězdy ukazují změnu polohy Neptuna během této doby.
Detail animace najdete zde. Jiný pohled na stejnou skutečnost nabízí kompozitní obrázek složený ze stejných snímků, na němž je zachycena dráha Neptuna mezi hvězdami současně se změnou polohy jeho největšího měsíce.
Obrázky byly pořízeny 0.3-m dalekohledem úpické hvězdárny.