V dnešním průvodci noční oblohou se ještě jednou podíváme na večerní obzor na západě. Planetu Venuši jsme si trochu popsali minule, zmínili jsme se i o Měsíci a jeho dorůstání do první čtvrti. Dnes se zaměříme spíše na objekty hvězdné, které jsou mnohem dále od Slunce než Země a ostatní planety. Jedná se buď o jednotlivé hvězdy, případně mlhoviny či hvězdokupy. Takže opět, pusťme se do toho a pokud Vám počasí a světla v okolí dovolí podívat se na nebe, zkontrolujte si, jestli je na něm všechno.
Pokud máte pocit, že takto obloha nevypadá, že je tam moc té oranžové, tak vězte, že bohužel vypadá. Pouhýma očima se to sice nezdá, ale okolní města i vesnice produkují takovéto barevné koláče nad obzorem, které ztěžují astronomická pozorování. A když se k tomu přidá lehký opar v ovzduší, jako například na tomto snímku, tak je to pro pozorovatele oblohy opravdu problém. Samozřejmně, pohled pouhým okem není takto barevný, ovšem fotografie již všechno světelné znečištění nekompromisně ukáže. Pokud si obrázek rozkliknete tak uvidíte, že i na něm samozřejmně najdeme hvězdy a dokonce i tu současnou Venuši.
Dovolte nám ještě jeden světelným znečištěním poněkud začervenalý obrázek. Představuje pohled na oblohu přibližně odpovídající současnému, dokonce i s tou Venuší. Byl však pořízen v roce 2007. Zvýraznili jsme na něm zejména některá souhvězdí a dvě otevřené hvězdokupy. Začněme tím nejvýzaznějším souhvězdím snímku, které zabírá celou jeho centrální část. Jedná se o souhvězdí Býka. Býk je jedním ze znamení a souhvězdí zvěrokruhu. Astrologie tvrdí, že jej ovládá planeta Venuše, která se v něm nyní shodou okolností nachází. Ovšem nachází se nyní v souhvězdí Býka, ne však ve znamení. To je poněkud zavádějící rozdíl. Souhvězdí jsou obrazce vytvořené skutečnými hvězdami promítajícími se na nebeskou klenbu. Znamení jsou naopak vztaženy k souřadnému ekliptikálnímu systému a oproti souhvězdím jsou přibližně o jedno zvířetníkové znamení posunuta. To je důsledek kývání zemské osy v cyklu necelých 26 000 let, které nazýváme precese. Současná znamení tak vlastně představují pozice souhvězdí před přibližně 3 tisíci lety. Ovšem ani to však není úplně přesné, neboť souhvězdí jsou různě velká, ale znamení představují úseky na ekliptice dlouhá vždy 30 stupňů.
Aby Vás při pohledu na snímek s vyznačenými souhvězdími nepletly spojnice hvězd, přikládáme ještě tentýž obrázek bez popisků.
Ale již k tomu Býkovi. Souhvězdí znázorňuje řeckou pověst o Diovi a Európě. Európa byla dcera sídónského krále Agénora a jeho manželky Télefassy. Krása Európy omámila samotného vládce bohů Dia, který se proměnil v krotkého bílého býčka a Európu unesl z mořského břehu, kde se koupala. Na obloze je Býk zachycen ve chvíli, kdy plave přes moře. Európa pak dala jméno našemu světadílu.
Nejjasnější Hvězdou souhvězdí je Aldebaran. Je to jedna z nejjasnějších hvězd na noční obloze vůbec. Jedná se o tzv. oranžového obra se zdánlivou jasností 0,75 až 0,95 mag. Září 425krát více než Slunce a je od nás vzdálen 66,7 světelných let. Na obloze je obklopen otevřenou hvězdokupu Hyády, do které ovšem nepatří. Hyády jsou nejbližší známou otevřenou hvězdokupou, vzdálenou 153 světelných let. Tedy více než 2x více než hvězda Aldebaran a hlavní hvězdy vidíme pouhým okem.
Podívejme se ještě na jeden objekt souhvězdí Býka, také na otevřenou hvězdokupu, Plejády. Naše babičky jim říkaly Kuřátka a byly symbolem jara. Na obloze ji uvidíme také pouhým okem a vypadají jako malinký vozíček. Bez dalekohledu je možno spatřit 5 hvězd, lidé s opravdu dobrým zrakem a v dobrých pozorovacích podmínkách jich mohou vidět i více. Tento snímek je představuje tak, jak bychom je mohli spatřit při použití malého dalekohledu.
Plejády mají astronomické označení M45 a jedná se o mladou otevřenou hvězdokupu. Je od nás více než 2x dále než Hyády, asi 440 světelných let. Hvězdokupa však obsahuje stovky dalších hvězd, z nichž většina je příliš slabých na to, aby byly viditelné pouhým okem. Je to velmi mladá hvězdokupa a její stáří se odhaduje na 112 miliónů let. Přibližně za 250 milionů let se pravděpodobně rozplyne a její hvězdy se budou napříč naší Galaxií pohybovat samostatně.
Nejjasnější hvězdy hvězdokupy jsou modří obři a bílé hvězdy hlavní posloupnosti a celá je ponořena do prachové reflexní mlhoviny, na jejíchž částečkách se rozptyluje modrá část světla hvězd. Stáří hvězdokupy se odhaduje na 112 miliónů let. I zde odhadujeme, že za 250 miliónů let se hvězdokupa rozptýlí do prostoru, pokud tento proces neurychlí ještě působení mohutných molekulárních mračen v Galaxii.
Snímky v článku pořídili Marcel Bělík a Zdenek Bardon.
Jak to máme nyní na obloze?
