Akce hvězdárny uskutečněné v roce 2003 - dokument Word dokument html
Ovšem historie začala o něco dříve. V roce 1952 začal
pod vedením pana Vladimíra Mlejnka pracovat astronomický kroužek při
klubovně ROH závodu Transporta v Úpici. Již v těchto
dobách začínají členové a zejména pan Mlejnek uvažovat o stavbě hvězdárny.
Tyto myšlenky se začaly realizovat již v roce 1953 a na
konci tohoto roku již stojí na pozemku u Lipek dřevěná pozorovatelna s
odsuvnou střechou. A v roce 1954 se začíná v Transportě se stavbou
dalekohledu.
27. října však přichází katastrofa. Silná noční vichřice
rozmetala celou pozorovatelnu do širokého okolí. Na druhou stranu tato událost
urychlila rozhodnutí vybudovat stavbu větší a bytelnější.
V roce 1955 se stavba začíná rozjíždět. Cihly z demolice a
práce mnoha členů kroužku nakonec vyústily v roce 1959 v ono slavnostní
otevření. Ovšem nejen členové kroužků a jmenovaní
se na stavbě hvězdárny podíleli. Bez práce mnoha nejmenovaných,kteří třeba
ani astronomii nerozuměli, ale chtěli, aby Úpice měla svou hvězdárnu,by
stavba nemohla být nikdy dokončena.
Dalekohled v hlavní kopuli (stavitelé Karel Uhlíř a
Stanislav Vaněček) byl vybaven dalekohledem Newtonova typu se zrcadlem o průměru250
mm a ohniskem 2000 mm, pointerem o průměru 102mm a
ohnisku 1300 mm a fotokomorou s průměrem 102 mm a ohniskem 150 mm.Kopule sama
má průměr 6 metrů.
Historie pokračovala. Členové kroužku se věnovali
pozorování meteorů, poměnných hvězd, Měsíce a planet. Velkou pozornost věnovali
pozorování zákrytů hvězd Měsícem. Konkrétně
pozorování meteorů přinášelo důležité poznatky nejen o vlastnostech těchto
vesmírných poslů,ale i o vlastnostech atmosféry a v neposlední řadě i
o vlastnostech lidského oka. Pozorování zákrytů hvězd Měsícem pomáhalo
zpřesňovat dráhové parametry jak Měsíce, tak i naší Země. Nesmíme
zapomenout ani na přednáškovou činnost pro návštěvníky hvězdárny.
Postupně se hvězdárna stala zařízením Odboru kultury a školství
ONV v Trutnově. Pan Vladimír Mlejnek se stal jejím prvním ředitelem.To bylo
v roce 1960. Na doporučení RNDr. Ladislava Křivského
z ondřejovské observatoře se hlavní pozornost úpické hvězdárny začala
orientovat na pozorování Slunce. Toto se provádělo
zpočátku zejména v optickém oboru - tedy zakreslování fotosféry,
fotografie slunečních skvrn. Tato pozorování byla později rozšířena o
pozorování rádiová- příjem kosmického šumu v oblasti dekametrových vln
a registrace sluneční aktivity metodou příjmu atmosferiků (SEA).
Později byl pořízen úzkopásmový H-alfa filtr, umožňující sledovat
a fotografovat chromosferické erupce a protuberance. Pečlivě prováděná
patrola stavu sluneční chromosféry zařadila úpickou
observatoř mezi přední světové hvězdárny věnující se pozorování
Slunce.
Měření z úpické hvězdárny jsou pravidelně publikována
v prestižních astronomických publikacích a v mezinárodních bulletinech (SGD
- Boulder, USA).
Odborná činnost pracovníků hvězdárny se neomezuje pouze na
Slunce. Středem zájmu jsou i komety, meteory i další pozorování.
Kromě takovýchto, "ryze" astronomických, aktivit je
na hvězdárně prováděno pravidelné měření počasí i znečištění
ovzduší.
V roce 1986, po odchodu ředitele pana Mlejnka na odpočinek,
postavila se do čela hvězdárny doktorka Eva Marková. Nastala doba dostavby
nového křídla hvězdárny a dalšího rozšiřování
odborné i populariační aktivity.
Oblast aktivity v oblasti výzkumu Slunce se rozšířila o
velmi důležitý obor pozorování úplných zatmění Slunce. Noční pozorování
se rozšířila především o sledování aktivních
protějšků gama záblesků, jejichž poloha k nám přichází prostřednictvím
sítě internet ve velmi krátké době po vlastní detekci záblesku gama záření
na družici Compton, umístěné na oběžné dráze Země. Navíc se činnost
"noční" astronomie rozšířila o pozorování kataklyzmických proměnných
hvězd. Nových měření s e dočkalo i měření stavu ovzduší.
V hlavní kopuli se nachází vidlicová paralaktická montáž(notně
již přetížená) se soustavou několika přístrojů.
Nejstarší z nich je refraktor Mertz s ohniskovou délkou1785
mm a průměrem 18 cm s poměrně komplikovanou historií. Tento dalekohled se
používá na každodenní kreslení sluneční fotosféry, pro pointaci i
proukazování nebeských objektů návštěvníkům hvězdárny. Tento
dalekohled takévozíme s sebou na expedice za zatměním Slunce.
Druhým přístrojem je Cassegrainův reflektor.
Posledním přístrojem této montáže (vynecháme-li Somet
Binar 25x100 používaný jako hledáček) je Maksutovova fotokomora. Průměr
hlavního zrcadla činí 420 mm, průměr menisku 350 mm a ohnisková vzdálenost840
mm. Tato fotokomora je určena k fotografování takových
objektů noční oblohy, jako jsou deep-sky objekty,
komety, oblasti gama-záblesků a dalších.
Bečvářova kopule
Kopule je to sice malá rozměry, skrývá však přístroj
velikána Československé astronomie, dalekohled Antonína Bečváře. Tento
dalekohled,vlastně celá montáž, má pohnutou historii a procestoval celou naši
ještě úplnou republiku, než nalezl odpočinek právě v této malé kopuli.
Na vidlicové motáži jsou umístěny dvě zrcadlové
fotokomory.Jedna se zrcadlem 240 mm v průměru a ohniskovou délkou 1200 mm,
druhá se zrcadlem 200 mm na průměr a 1600 mm ohniskem. Jako vodící
dalekohled je instalován refraktor Secretain s objektivem o průměru 130 mm.
Tento dalekohled je kromě pointace používán i na kreslení sluneční fotosféry
a na pozorování planet a proměnných hvězd.
V roce 2000 byla na této kopuli odhalena pamětní deska Antonínu Bečvářovi.