Nedávno jsme na našem facebooku psali o zvýšené aktivitě meteorického roje Andromedid, jehož mateřským tělesem je kometa 3D/Biela. Protože je jméno Biela úzce spojeno s naším regionem, připomeňme si tuto osobu i kometu samotnou trochu podrobněji.
Kometa byla objevena 8. března 1772 francouzským astronomem Jacques Leibax Montaignenem jako objekt ležící pod hranicí viditelnosti pouhým okem. Druhý objev náleží Jen-Louis Ponsovi z 10. listopadu 1805. Tehdy měla 4. magnitudu a stále zjasňovala. Kometa vykazovala komu, nikoliv však ohon. Třetím pozorovatelem byl setník rakouské armády, toho času sloužící v pevnosti Josefov u Jaroměře, 27. února 1826. Kometa tehdy měla 8. až 9. magnitudu. Biela tehdy nehledal kometu novou. Naopak, na základě svých výpočtů pátral po staré známé. Domníval se, že komety objevené 8. března 1772 a 10. listopadu 1805 se pohybují po identické dráze, a jedná se tedy o stejné těleso. Teoretický předpoklad pak chtěl potvrdit nalezením komety při nejbližším předpovězeném návratu do perihelia. Vynaložené úsilí nakonec přineslo kýžené ovoce a rakouský setník, potomek českého šlechtického rodu Pánu z Bělé, mohl slavit úspěch. Při jedné z mnoha nocí strávených na Josefovské pevnosti pozorováním oblohy se na něj usmálo štěstí. Když večer 27. února 1826 zabloudil svým dalekohledem do hraniční oblasti mezi souhvězdí Ryb a Berana, připletla se mu do cesty difúzní mlhovinka s jasností kolem 8,5 magnitudy. Jak ukázaly následné výpočty, jednalo se skutečně o toužebně očekávanou kometu. Tím byla prokázána její periodicita a zařadila se mezi tělesa pohybující se po eliptické dráze, bok po boku slavné dvojice Halley a Encke.
Pro nás je v tuto chvíli nejzajímavější postava poslední, po níž je kometa pojmenována. Baron Wilhelm von Biela (19. březen 1782 – 18. únor 1856) byl německo-rakouským vojenským důstojníkem a amatérským astronomem. Zatímco na bitevním poli slavil úspěchy v bojích proti Napoleonovi, na poli astronomie se zabýval pozorováním a výpočty drah komet. Zabýval se dokonce i pozorováním a studiem slunečních skvrn a dokonce publikoval několik článků v prestižním časopise Astronomische Nachrichten. Některá témata jeho prací jsou dodnes aktuální, například téma komet a jejich možného dopadu na Slunce, historie astronomie (Tycho de Brahe) či zákryty hvězd Měsícem. Podílel se na nezávislých objevech dvou komet, jednou z nich byla „velká kometa 1823“. V roce 1856 zemřel v Benátkách.
Další návrat komety Biela nastal v roce 1832, kdy byla objevena Johne Herschelem. Její nově propočtená dráha ukázala, že kometa svou komou patrně protne dáhu Země kolem Slunce. Mádiam ovšem při vytváření „senzace“ zamlčela skutečnost, že se naše Země na toto místo dostaví až o měsíc později, kdy už kometa i její plynný obal budou dávno pryč. A další návrat v roce 1839 byl tak nepříznivý, že kometa nebyla vůbec spatřena.
Opět byla spatřena až v roce 1845 italským astronomem Francescem de Vico. Původně malá a slabá mlhovinka se však brzy začala chovat podivně. Matthew Fontaine Maury zpozoroval slabého průvodce, ukazujícího, že se kometa Biela rozpadla minimálně na dvě části. Obě se střídaly v jasnosti, vytvářely ohony a někteří pozorovatelé zaznamenali i oblouky kometárního materiálu spojující obě jádra.
V roce 1852 Angelo Secchi objevil návrat jednoho z jader, později se objevilo i druhé. A v roce 1859, 1865 a 1872 se neobjevila již žádná část. Nicméně, 27. listopadu 1972 zasáhla Zemi úžasná sprška meteorů, dosahující frekvence až 3000 jevů za hodinu. Tento roj získal jméno souhvězdí Andromedy, odkud zdánlivě meteory vylétají – Andromedidy. My jej též známe pod jménem „Bielidy“.
Vysoká aktivita roje se ještě během 19. století opakovala, později ovšem roj slábl a nyní se již téměř nevyskytuje v seznamech aktivních rojů. Ovšem, díky gravitačním poruchám byl roztříštěn do mnoha vláken, jejichž průchod zemskou dráhou může a také vyvolává občasná zvýšení jeho aktivity.
Ovšem, Bielova kometa je natolik zajímavým objektem, že se jeho opětovným hledáním a výpočtem alternativních drah zabývalo mnoho významných kometárních astronomů. Jmenujme například Briana Marsdena a Zdeňka Sekaninu, jejichž závěry vedly k úvaze, že celková hmotnost roje Andromedid je příliš nízká, aby vysvětlila úplný rozpad původní komety. A tak stále zůstává vzrušující otázkou zda některý či některé z pozůstatků komet stále neobíhají okolo Slunce.
Meteorický roj Bielid, neboli Andromedid, zaznamenali též pozorovatelé ze skupiny CEMENT (Central European Meteor Network), kteří z vícestaničních pozorování během několika let určovali dráhy těchto tělísek Sluneční soustavou.
A své pozornosti se dočkal i Biela. Pri příležitosti Valného shromáždění Mezinárodní astronomické unie byla na nádvoří prvního bastionu Josefovské pevnosti odhalena pamětní deska astronomu Wilhelmu von Bielovi. Důstojná akce proběhla v nedělním dopoledni 20. srpna 2006 za účasti několika desítek astronomů a příznivců historie. Kromě mnoha významných osobností se akce zúčastnil i Alexandr Gurshtein, předseda komise císlo 41 IAU (History of Astronomy). Svůj podíl na atmosféře vzpomínkové akce měla i současná regionální astronomie. Jako doprovodnou akci uspořádala Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové pozorování Slunce, pomocnou ruku přidalo i několik členů z Astronomické společnosti v Hradci Králové a Pardubické astronomické společnosti.
Biela – kometa pevnosti Josefov
