Vladimír Mlejnek – 1. ředitel úpické hvězdárny

Tentokrát se zaměříme na osobnost, bez níž bychom tento seriál v podstatě ani nemohli začít psát. Vlastně bychom neměli ani kde psát, neboť stolek, u kterého nyní sedím, by zde na úpické hvězdárně také nebyl. Ostatně, nebyla by zde ani naše hvězdárna. Ano, budeme si vyprávět o ústřední postavě úpické observatoře, o osobnosti jejího zakladatele, pana Vladimíra Mlejnka. Ostatně jeho „genia loci“ zde zejména za jasných večerů cítíme stále.


Bohužel, nemám žádnou fotografii, která by připomněla mé první setkání s 1. ředitelem hvězdárny při mé první „letní astronomické expedici“ v Úpici. Dodnes jej však vidím, jak sedí na kraji jedné z několika laviček před hvězdárnou, kde jsme obyčejně jedli „hornickou manu“, jídlo které se dováželo z hornické jídelny z Malých Svatoňovic. Ale o tom, ne … Pan Mlejnek tehdy vyprávěl podivuhodné zážitky z dob budování hvězdárny, kdy se ještě mnohé mohlo. Dnes bychom již podobnou hvězdárnu s tak omezenými prostředky budovali asi jen těžko.

I když je jeho jméno spjato s úpickou hvězdárnou, začátky astronomické aktivity v Úpici jej zastihly ještě v závodě TONAVA, kde pracoval jako vedoucí podnikové účtárny. Zde také založil astronomický kroužek, jehož první schůzka byla 14. února 1952. Za účasti 33 zájemců. První pozorování kroužku se pak konalo 17. března téhož roku „na vyvýšené mezi za třetím úvozem U Lipek“, jak píše ve svých pamětech. V roce 1953 vznikla dřevěná pozorovatelna. V srpnu 1954 však prolétla Úpicí smršť. Prkna stavby rozmetala po půl kilometru a dokonce i težké dalekohledy se přemístily spolu se střechou o desítku metrů od nyní již bývalé pozorovatelny.

A to bylo asi rozhodující … bylo rozhodnuto o stavbě hvězdárny zděné. Stavbu podpořilo město Úpice, místní továrny a závod, ale hlavně místní občané z Úpice a okolí. V „akci Z“ i mimo ni odpracovali spousty hodin a tak nám vlastně téměř na koleně vyrobili naše dnešní pracoviště. A 8. listopadu to nastalo. Hvězdárna byla slavnostně otevřena. V 10 hodin a 30 minut. A vznikla „Lidové hvězdárna v Úpici“. A jak píše pan Mlejnek ve svých pamětech: „…. Začali jsme sloužit vědě a lidu. Nebo spíš naopak.“.

Pan Mlejnek pak na hvězdárně vedle svého zaměstnání v Tonavě a pak Transportě, působil jako správce. Na konci roku 1960 pak bylo rozhodnuto, že hvězdárna musí mít stálého zaměstnance a vedoucího a tak vlastně získala svého prvního ředitele.

Pod jeho vedením se hvězdárna úspěšně rozvíjela. Začalo se s pozorováním meteorů, proměnných hvězd a hlavně Slunce. A to jednak opticky, pozorováním slunečních skvrn, jednak radiově. Roku 1965 byl pořízen filtr, objektiv a celostat pro pozorování slunečních erupcí v čáře H-alfa, který byl v roce 1966 spuštěn do provozu.

Pan Mlejnek byl opravdovou duší tohoto nového astronomického zařízení. Po nocích strávených u dalekohledu při pozorování a fotografování oblohy ráno vstával a zařizoval „obyčejné“ administrativní záležitosti chodu hvězdárny. Se svými spolupracovníky a díky kontaktům s předními českými astronomy z ostatních institucí zajistil její věhlas nejen na poli popularizace, ale i v odborném světě. Proslulým se stalo zejména pozorování Slunce jak vizuální, tak ve spektrální čáře H-alfa a na několika rádiových frekvencích. Byl též čestným členem České astronomické společnosti. Jeho kontakty s osobnostmi astronomického světa, pozorovateli oblohy i techniky, jeho nadšení a prozíravost se staly zárukou úspěchů hvězdárny nejen v době jeho působení v Úpici, ale překračují až dodnes. Technické vybavení, které se mu podařilo v nelehkých dobách pro hvězdárnu zajistit, sloužilo kdysi k vytvoření dobrého jména hvězdárny ve vědě i popularizaci. Dnes, pokud již technicky nestačí „nárokům doby“, slouží většina jako téměř muzejní kousky, ve většině případů stále plně funkční, ukazující, jak se kdysi vlastně astronomie dělala.

Pan Mlejnek, který se narodil 12. února 1920 působil na úpické hvězdárně až do roku 1986. Tehdy odešel do důchodu a od té doby žil ve svém bydlišti ve Dvoře Králové, kde 21. září 1999 zemřel.