V posledním díle povídání o sluneční koróně jsme se zastavili u dynamických procesech v polárních parscích. Po proměření jednoho z nich, který se nacházel asi 9 stupňů od slunečního pólu, jsme zjistili, že se v něm rázová vlna pohybuje směrem od Slunce,a to rychlostí přibližně 59 až 74 km/s. Dnes se podíváme na tyto paprsky ještě jednou a povíme si ještě něco málo právě o tomto jednom.
Již z pouhého pohledu na sluneční póly během úplného zatmění nám ukáže některé z jejich vlastností. Již z toho, že je ve sluneční atmosféře vůbecc vidíme vyplývá, že jsou hustší než okolí. Jsou radiální a víceméně přímé. Z podrobnějšího studia víme, že jsou i chladnější než okolí a vidíme, že jsou to struktury magneticky otevřené (vlastně uzavřené v "nekonečnu"). Dosahují do vzdálenosti až 20 slunečních poloměrů od povrchu Slunce a jsou pozorovatelné zejména v období slunečního minima. Zistilo se, že jsou jedním ze zdrojů slunečního větru, tedy toku částic od Slunce do meziplanetárního prostoru.
Již minule jsme si pověděli, že tyto paprsky vykazují jistou dynamiku. Ze studia spekter i ze změn ve struktuře těchto paprsků zjišťujeme, jak se pohybuje hmota či rázové vlny uvnitř magnetických trubic těchto paprsků. Naše vlastní měření ukázala rychlosti řádově desítek km/s, což jsme zjistili nejen u tohoto paprsku, ale při proměření strukturálních změn v mnoha paprscích během různých zatmění. Srovnáním s pozorováními pořízenými s koronálními dalekohledy na družici SOHO jsme též potvrdili životnost okolo 15 hodin, stejně jak ukazují pozorování z družic v jiných spektrálních oborech.
Ovšem každý pohyb má svůj původ. Takže něco muselo způsobit i pohyb v tomto koronálním paprsku. Ovšem co? Na vloženém obrázku na přiloženém snímku se severní částí Slunce je bílou ryskou u jeho horního okraje označena poloha studovaného paprsku. Pečlivým proměřením snímků pořízených během jednoho pozorování na jednou místě ukázalo, že paprsek se "kýve". I když jsme nezachytili pozorováním celou periodu kývání paprsku, odhadli jsme, že jedem kmit trval okolo 5 až 10 minut a paprsek se v oblasti okraje snímku pohybova stranově rychlostí přibližně 50 km/s. Všechny tyto vlastnosti se nápadně podobají průměrným rychlostem u rotujících, tzv. "twisting" spikulí. Stejně tak rychlosti materiálu urychlovaného směrem od Slunce je ve spikulích podobná, jako byla námi naměřená rychlost v polárních paprscích. To nás nakonec vedlo k doměnce souvislosti těchto dvou jevů.
Tím pro tentokrát ukončíme povídání o polárních oblastech Slunce, abychom se někdy příště podívali opět někam jinam na Slunce.
Pohyby ve sluneční atmosféře v pohledu úpické hvězdárny - 2. díl
