Stalo se již pravidlem, že pracovníci Hvězdárny v Úpici jezdí pozorovat úplná zatmění Slunce. Pouze při něm totiž je možné vidět celou nejvyšší část sluneční atmosféry – sluneční korónu. Nejinak tomu bylo 29. března letošního roku, kdy úplné zatmění bylo pozorovatelné od jihoamerického pobřeží přes severní Afriku (Nigerie, Libye, Egypt) a Asii (Turecko, Gruzii, Rusko, Kazachstán) až k hranicím s Čínou. Výpravy z Hvězdárny v Úpici vyrazily na dvě místa – do Egypta a Turecka.
Do Turecka odjeli dva pracovníci hvězdárny – Láďa Křivský a Eva Marková a doplnili je Jarda Kareš z Olomouce, který je dlouhodobým účastníkem letních astronomických expedic a spolupracovníkem hvězdárny a Hynek Bulíř, redaktor z radia Leonardo.
Cesta se uskutečnila autem, jimž cestovala kromě osobních věcí i spousta přístrojů. V plánu totiž bylo uskutečnit především snímání bílé koróny a to digitálními fotoaparáty s objektivy ohniskové délky 300 a 500 mm a klasicky objektivy 1000 a 1750 mm a snímání celého průběhu zatmění videokamerou. Kromě toho Hynek Bulíř měl za úkol pořídit dokumentaci veškerého dění kolem zatmění.
Do Turecka jsme odjeli 20.března za třeskuté zimy přes Hurbanovo, kde jsme se spojili s expedicí z Astronomického ústavu SAV V Tatranské Lomnici pod vedením ing. Lubomíra Klocka. Společně jsem pak přes Maďarsko, Srbsko a Bulharsko pokračovali do hlavního města Turecka Istanbulu, kde jsme měli jednodenní přestávku. Odtud s přestávkou v Kapadokii jsme dojeli do Čolakli (cca 10 km od Manavgatu), kde bylo naše pozorovací místo. Na stejném místě kromě spousty zatměňových turistů byla i expedice ze Slovenské ústřední hvězdárny v Hurbanově. Jako pozorovací stanoviště jsme si na rozdíl od turistů, kteří se usídlili na pláži, vybrali společně s našimi kolegy z Tatranské Lomnice místečko mezi stromy v hotelové zahradě, abychom mohli provádět naše experimenty nerušeně.
Při naší cestě vnitrozemím hlavně na horách bylo dost zima a sníh, v Čolakli nás přivítalo poměrně teplé počasí. Bohužel ale ne úplně jasné, takže s blížícím se dnem zatmění a vrcholícími přípravami rostla i nervozita. V den zatmění sice byl cirostratus, ten ale pozorování nevadil. Horší byly souvislé pásy cirů, jejichž postup na obloze jsme připraveni na nejhorší sledovali. Naštěstí celé úplné zatmění proběhlo mezi dvěma pásy této oblačnosti, takže se nám podařilo splnit naše cíle na 100 %. Pouze nám zatmění připadalo jako velnmi světlé, zřejmě díky stále přítomnému zákalu způsobenému cirostráty, takže prakticky kromě Venuše a Merkuru nebyly vidět žádné hvězdy.
Po zatmění jsme se přes některá zajímavá místa s cílem získat cestopisný materiál vydali na zpáteční cestu. Ta i navzdory zneklidňujícím zprávám o vysokém vodním stavu na některých řekách proběhla vcelku v pohodě, vynecháme-li to, že nás v Maďarsku odklonili na jiný most přes Dunaj a v Komárně jsme večer Dunaj přejeli a ráno byl most zavřený. Dokonce jsme na srbských hranicích ani nemuseli platit za dezinfekci proti ptačí chřipce spočívající v projetí přes suché molitany, jak to po nás chtěli cestou tam. A tak jsme 7. dubna dorazili na hvězdárnu plni dojmů a hlavně se spoustou dat,. jejíchž zpracování nám zabere několik let.
Více se o naší cestě dovíte na některé z přednášek, jedna z nich proběhne 3.5. v 19 hodin na hvězdárně.
Zatmění Slunce v Turecku - zpráva z cesty
